Hory aneb turistický výjezd místo LVK
03. 04. 2024
V pondělí 11. 3. 2024 jsme se vydali na hory do Hynčic pod Sušinou. Cesta autobusem byla dlouhá. Po nekonečných čtyřech hodinách jsme dojeli do cíle. Celkem jsme se lekli, jak ta chata z venku vypadala, nebudeme lhát – první pocity byly smíšené. A to se nezměnilo ani po vstupu do chaty.
Hned po obědě se naše nálada ale zlepšila. Po výborném obědě jsme se vydali na blízkou rozhlednu Štvanici. Ze začátku nám to dalo zabrat – vyšplhali jsme nahoru celkem po 152 schodech a viděli konečně první sníh – hodně v dálce.
Po večeři – skvělém řízku s bramborem - jsme se sešli ve společenské místnosti, dostali báječný úkol, že do čtvrtka máme natočit podcast na libovolné téma, a šli jsme do pokojů. Večerka byla ve 22hod… někteří jsme to bohužel nedodrželi…
…a tak se nám druhý den učitelé pomstili – hned po snídani si pár pokojů vyběhlo do půlky sjezdovky pod skvělým vedením pana učitele Procházky, který udával tempo. Dopoledne jsme si zahráli všichni dohromady hru Česko, soupeřili jsme po pokojích. Na zábavu venku to nebylo, protože pršelo, a tak jsme se po skupinkách postupně vydali do bazénu a na bowling. Po večeři jsme měli čas připravit se na tolik očekávaný karneval. Masky byly úžasné a nenašel se nikdo, kdo by masku neměl. Následovala diskotéka a byla fakt povedená. Dlouho se nestalo, že by se takhle pařilo a muselo se končit s protestem, že má hudba ještě hrát. I tak se nám večerka o půl hodiny protáhla.
Ve středu nám učitelé vymysleli super hru, kdy jsme dostali čísla na hrudník, vyběhli do lesa a naším úkolem bylo se krýt tak, aby nikdo naše číslo nemohl zapsat.
Odpoledne jsme měli slíbenou příjemnou krátkou procházku, dokonce ji nazývali pohádkovou. Jak už to tak bývá, něco se zvrtlo (blbě jsme odbočili) a z krátké procházky se stal doslova čtyřhodinový boj o přežití. Šli jsme lesem, pole, mezi zvířaty, skákali přes potok – někteří tam málem nechali boty – v blátě až po kolena, ale nakonec jsme těsně před večeří došli. Unavení, ale šťastní. Jaké překvapení, že dospělí měli ještě sílu pro nás připravovat stezku odvahy. My jsme si poslechli horskou službu, která za námi přišla, a potom jsme vyšli po světýlkách za získáním odvahy. Ti statečnější šli opravdu po dvou a někteří dokonce bez baterek. Ti si to, myslím, pořádně užili, na trase je čekalo nemálo překvapení (zdravíme Verču z 9. třídy).
Ve čtvrtek jsme měli dopoledne volno, a tak jsme se pustili do přípravy podcastů, které se měly večer pouštět. Po obědě pro nás přijel místní autobus až k chatě a my se vydali na Dolní Moravu. Cesta byla dlouhá a po necelé hodině jsem tam konečně byli. Na začátek jsme nasedli na lanovku a ta nás vyvezla až na vrchol, kde jsme nejprve vyšplhali stezkou v oblacích a užili si tam dech beroucí výhledy. Potom nás čekal nejdelší visutý most na světě Sky Bridge. A protože máme skvělé učitele, rozhodli se, že si cestu dolů užijeme na mamutí bobové dráze. Po návratu na chatu jsme si snědli večeři, poslechli si podcasty ostatních a šli pomalu spát, ráno nás čekal odjezd.
Odjížděli jsme v devět ráno a před školou jsme byli už ve 13 hodin.
Sice bez sněhu, ale o to víc zážitků nám tento výjezd přinesl. Bylo to super a za rok se těšíme zase!!
Fotogalerie můžete vidět zde.
